Film v syrové a přesto lyrické podobě vypráví o lásce uhlíře Janka a dívky Anežky. Jediné co si ti dva přejí, je být spolu. Temná doba středověku si však žádá svou daň. Bude jejich pouto silnější než nenávist a pomsta?

Janek a Anežka je závěrečnou prací studentů Univerzity Tomáše Bati, Fakulty multimediálních komunikací ve Zlíně.

Námět filmu vychází z helfštýnské pověsti o Zelené paní, kterou napsala paní Věra Krejčířová.

Náš film však posunuje tento původně docela pohádkový příběh do reálnější a syrovější roviny, která si ale přesto zachovává svou poetiku.

Hlavními hrdiny jsou uhlíř Janek a mladá dívka Anežka. Díky tragice a osudovosti děje, lze příběh přirovnat k shakespearovskému Romeovi a Julii, posazeným však do drsnější doby středověku. Svým přesto pozitivním vyvrcholením se však inspiruje i Starou řeckou bájí o Filemonovi a Baucis. Ti když zemřeli, byli díky své dobrotě proměněni ve stromy, aby si i po smrti mohli stát bok po boku.

Zápornou roli ve filmu zastupuje Pán hradu (Helfštýna). Ten ze svého postavení neváhá využívat Práva první noci, tedy strávit s nevěstami z vesnice jejich první noc. Od původní pověsti je však i tato postava Pána hradu posunuta do lidštější podoby, aby tak i on měl motivaci ke svému jednání a divák ji dokázal rozluštit.

Důležitá postava v příběhu je Matka Anežky. Ta není příliš nadšená Anežčinou touhou vzít si Janka, obyčejného uhlíře. V původní pověsti O Zelené paní se vyskytuje jakési nadpřirozené kouzlo, které nakonec Pána vyžene z hradu. V našem filmu je tento kouzelný prvek nahrazen kletbou, jež vyřkne zoufalá matka a přivodí tak Pánovi trýznivý duševní stav.

Příběh staví na základních lidských vlastnostech a pocitech, jako jsou věrnost, strach, nenávist či odpuštění. Stavy, které nás doprovázejí v každé době.